Vařit s ciderem mě baví velice, je to snad ještě návykovější než dobrý cider pít. Po cider granitě do horkých dní (zde) a polévce z cideru, fazolí a tymiánu (zde) je tady recept na bramborový fondant (má to výbec nějaký správný český výraz? fondán?), což je jednoduchý způsob přípravy brambor, který si můžete vyzkoušet i bez cideru, třeba jen s vývarem, ale se ciderem má recept mnohem větší šťávu. 

Kombinaci brambor a cideru jsem zahlédla britských stránkách věnovaných cideru, kdy doporučovali brambory péci v troubě právě se ciderem napůl řízlým kuřecím vývarem. Odzkoušeno se zeleninovým vývarem, bylo to fajn, ale tahle verze, kdy použijete jen cider a troubu necháte vypnutou mi přijde o dost lepší. 

Tak si otevřete cider, oloupejte pár brambor a hurá na to! Použijte nějaký dobrý cider, který není doslazovaný cukrem, nebo fruktózo-glukózovým sirupem, ale nějaký ten opravdický cider, kde v ingrediencích je jen zkvašený jablečný mošt (=cider).

Na jednu pánev pro dva:

8-10 středních brambor (tolik, aby se vám vešly rozložit v jedné vrstvě o pánve)

1 láhev cideru (mám 12 od Pragera, je to 300ml)

4 stroužky česneku

dvě lžíce másla, nebo ghí

tymián

sůl

Brambory oškrábeme a jejich strany seřízneme tak, aby se daly položit do pánve a byly všechny zhruba stejně vysoké. V pánvi (skvělá je na to klasická litinová pánev) rozpustíme máslo a na středním plameni opečeme na něm brambory do zlatohněda (asi deset minut na každé straně). Přihodíme stroužky česneku, které neloupeme, jen je plochou nože rozmáčkneme, a do pánve přidáme i pár snítek tymiánu. Zalijeme ciderem, tak aby brambory byly ponořené asi do dvou třetin. Osolíme a na mírném plameni necháme bez poklice probublávat. Po dvaceti minutách brambory otočíme a necháme dalších dvacet minut bublat až se téměř veškerý cider odpaří a na dně pánve zbyde jen hustá omáčka z másla a cideru.

Pokud by brambory ještě nebyly hotové, cider přilijeme, ale dle mé zkušenosti, jedna lahev stačí.

Nikdy jsem se netajila svoji láskou k cideru. A tím myslím opravdový cider, který se vyrábí kvašením moštu. Žádný přidaný cukr, šťávy z koncentrátu, sorban draselný a syceno CO2. To nechceš. Takže zahoďte přeslazenný Sommersby (složení: Voda, Jablečný zkvašený mošt (voda, cukr, jablečný koncentrát), Cukr, Jablečný koncentrát, Oxid uhličitý, Regulátor kyselosti (kyselina citrónová), Přírodní aroma, Konzervant (sorban draselný), Barvivo karamel E150c) a Kingswood (složení: Voda, Zkvašená jablečná šťáva z koncentrátu, Cukr, Glukózový sirup, CO2, Regulátor kyselosti (citrónová šťáva z koncentrátu), Jablečná šťáva z koncentrátu, Přírodní aromata, Přírodní barviva: ječný sladový extrakt, světlice barvířská, přírodní soli). Takto cider nevypadá. 

Vyzkoušejte raději nějaký třeba od Pragera nebo z jiného malého výrobce. Za mě vede Prager - zpracovává jablka od malých pěstitelů, často tradičních starých odrůd a to je vlastně jedinou složkou cideru mošt. Nejraději jejich Cider premium s medem. Med, pochází z předhůří Českého lesa z rodinného včelařství Smolík. V tomto včelařství se již po několik generací věnují a specializují na produkci tzv. „panenského“ medu, což je med nejvyšší kvality. Je to těžký cider, silný, nasládlý. Dobře vychlazený je opravdu báječný. V minulém roce jsem si v létě užívala Frosé - granitu z růžového vína. V horku božské a i letošní vedra mi dávají zabrat, tak jsem zkusila granitu z cideru.

Protože granita se vždy lehce přislazuje cukrem a tak jsem medový cider ušetřila a vzala si pragerovic "desítku". Ta je více moštová, kvasí totiž kratší dobu a má nižší obsah alkoholu.

Pro dva dospělé na letní večer

lahev cideru 10 od F.H.Pragera

 3 lžíce sušené třtinové šťávy

5 hřebíčků

svitek skořice

Cider zahřejeme v malém hrnci a smícháme s cukrem a kořením. Necháme dvě hodiny odstát a poté koření vyndáme. Do plechového pekáčku nalijeme směs a vložíme ji do mrazáku. Co půl hodiny pekáček vyndáme a vidličkou rozbijeme vznikající led, tak aby tvořil tříšť.

Servírujeme za horkého dne. Pokud chceme, aby tříšť tála pomaleji, sklenky si namrazíme. není jednodušší zmrzliny pro dospělé.Vyzkoušejte také Frosé - granitu z růžového vína. A dětem udělejte nějaký ten domácí nanuk.

Lilky s ořechovou pastou nám poprvé dali ochutnat ve vinařství v Napareuli. Skvělé jako studený předkrm, nebo jako součást meze. Typicky gruzínské jídlo - typické tři základní suroviny: lilky, vlašské ořechy a česnek. Tradičně se zdobí ještě semeny granátového jablka, ale to není v Čechách vždy k sehnání v dobré kondici, proto mě zde chybí. Ořechová omáčka satsivi se používá nejenom k zelenině, ale i k masu a rybám a svou konzistencí více připomíná hustou omáčku, než třeba pesto. Typicky se servíruje třeba se slepicí. Kde je slepice přelitá hustou ořechovou omáčkou jako třeba u nás slepice na paprice.

2 lilky

2 hrnky vlašských ořechů

lžíce suneli (co to je a jak na něj)

2 lžíce octa

4 stroužky česneku

sůl, pepř dle chuti

Lilky podélně nakrájíme a posolíme z obou stran, necháme dvacet minut vypotit a osušíme kuchyňskou utěrkou. Rozložíme je na plech, potřeme malým množstvím oleje a upečeme v rozpálené troubě, nebo ogrilujeme na grilu, či upečeme na pánvi. Důležité je lilky nakrájet spíše silnější - asi jeden a půl centimetru, aby se při balení závitků netrhali. Ořechy rozdrtíme v hmoždíři, nebo nasekáme v mixeru spolu s octem, česnekem, solí a pepřem.
Česnek, vlašské ořechy, koření a ocet nasekáme v mixéru na jemnou pastu, podle chuti osolíme a opepříme. Lilky naplníme pastou a zavineme. Podáváme vychlazené s dobrým gruzínským vínem. V Čechách ho můžete sehnat u Salome - Qvevri wines from Georgia.

Lilky jsou mojí oblíbenou letní zeleninou, pokud už nevíte, co s nimi, podívejte se na moje oblíbené lilkové recepty.
Ještě přikládám fotku z návštěvy vinařství a ochutnávky skvělého Saperavi v Twins Wine Cellar v Napareuli. Na fotce jsou právě lilky. Byly skvostné!


Celá oblast Khacheti leží mezi dvěma pohořími, na fotce je krásně vidět, celá oblast s vinicemi, nad kterými se tyčí pohoří Kavkazu. Za horami už je Čečna a Dagestán.

Tak jako vás po Gruzii provází tři základní typy sýrů, tak stejně se potkáte se třemi zakladními typy koření: adžika, suneli a svanetská sůl. Ani na jednu směs koření neexistuje přesná receptura, často ho vyrábí někdo doma a jemně se proto liší jak ve složení, tak v poměru jednotlivých surovin. 

Adžika:

Adžiku můžete koupit nejčastěji ve formě pálivé pasty nádherné tmavě karmínové barvy. Méně často jde koupit i tuto pastu usušenou jak vidíte na fotce. Základem jsou papriky, sůl a chilli. Pasta je umletá velmi jemně.

1/2kg česneku

1/2kg vlašských ořechů

2kg červených paprik

1kg čerstvých kajenských chilli paprik   

3/4 hrnku pískavice

1/2kg soli

Česnek namočíme do studené vody. Papriky očistíme, opereme a osušíme. Vybereme semena a nakrájíme na malé kousky. Vlašské ořechy probereme a odstraníme případné skořápky. Vše umeleme  na co nejjemnější pastu. Takto vyrobenou pastu můžeme napěchovat do sterilovaných sklenic a uchovávat v chladnu poměrně dlouhou dobu.

Svanetská sůl

Svanetská sůl (gruzínsky Svaneti marili) je směsí soli s utřeným česnek a dalšími bylinami. Je tradičním kořením ze Svaneti - vysokých hor Kavkazu, kam se v zimních měsících nedostanete, takže celá oblast je několik měsíců v roce ůplně odřízlá od zbytku Gruzie. Svanetská sůl je na hrubo umletá a můžete ji použít na dochucení jakéhokoliv jídla.

10 stroužků česneku

hrnek soli

hrnek sušeného kopru

3/4 hrnku pískavice

1/4 hrnku mletého koriandru

1/2 hrnku sušených listů měsíčku

2 lžíce kmínu

2 lžíce sušených chilli paprik (podle chuti můžete i přidat)

Česnek namočíme na deset minut do studené vody a poté utřeme a smícháme se zbytkem koření a rozsekáme v robotu, tak aby ještě zůstaly patrné jednotlivé kusy koření.

Suneli

Nádherně žluté a aromatické koření, bez kterého se gruzínská kuchyně neobejde. Suneli oproti svanetské soli a adžice již neobsahuje sůl. Suneli můžete na trhu sehnat několik druhů, přičemž nejpoužívanější je khmeli suneli a usho suneli. Liší se barvou od světle pískové, přes výrazně žlutou barvu. Jednou z hlavních přísad je zvláštní odrůda pískavice, která roste v Gruzii a v angličtině je označována jako "blue fenugreek", kterou v českých podmínkách nahraďte klasickou pískavicí - ideálně směsí listů pískavice (2 díly) a semen pískavice (1 díl). 

3 lžíce mleté pískavice

2 lžíce mletého koriandru

3 lžíce sušených listů měsíčku

několik blizen šafránu

1 lžička chilli

2 lžičky sušeného kopru

1 lžička čerstvě mletého pepře

1/2 lžičky celerových semínek

Vše dobře promícháme a skladujeme ve vzduchotěsné nádobě. Ještě o něco lepší směs koření bude, pokud mleté koření nahradíte celým kořením a to poté rozemelete. V některých zdrojích uvádějí ve složení ještě yzop, černý pepř, majoránka či bazalka.