Plánovaný výlet do historie nám ovlivnila stávka zaměstnanců muzea, kteří odmítli požadavky řecké vlády, aby pracovali přesčas. Bohužel to zrovna bylo v době, kdy jsme projížděli okolo dvou významných památek na Peloponésu, později jsme navštívili ještě jiná místa, kam už nás pustili, ale aspoň několik záběrů z každé lokality. Na začátku videa je ještě pár záběrů z ženského kláštera, který jsme po cestě navštívili. Celý areál dýchal opravdu nádhernou tajemnou atmosférou. 

Epidauros byl významným starověkých městem, které je v současné době zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO, pro nás to bylo jedno z prvních památek tohoto typu, které jsme v Řecku navštívili a proto jsme byli dost zklamaní, že díky stávce jsem se po několika hodinách jízdy namísto na slavné divadlo, dívali jen na pokladní, která nám odmítla prodat vstupné. A tak jsme celý areál obešli a přece jenom nahlédli přes plot. Docela nás překvapilo, jak je divadlo pro patnáct tisíc lidí malé. Zřejmě v té době sedávali dost natěsno:o). Epidauros byl zasvěcen bohu Asklépiovi, jehož svatyně byla vybavena 160 ložnicemi, které sloužily k léčení nemocných. V Epidauru pramenily také léčivé prameny a posvátná stavba - thól, kde se chovali posvátní hadi, které měl Asklepion ve znaku.

O pár desítek kilometrů dál jsme navštívili ještě Mykény, které byly v druhém století před naším letopočtem jedním z největších center řecké civilizace. Ve své době byly význačným hospodářským a kulturním centrem. Dnes jsou stejně jako Epidauros zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO. Právě v Mykénách objevil v jednom z hrobů Heinrich Schlieman posmrtnou masku krále Agamemnona. Její kopii z nejrůznějších materiálů můžete koupit snad v každém z řeckých obchodů se suvenýry.

Když jsem poprvé vyzkoušela ovesnou kaši na slano, bylo to pro mě velice matoucí. Mozek vidí ovesnou kaši, kterou jí vždycky na sladko a najednou na jazyku citron, tymián a olivový olej. Skoro se mi nechce věřit, že ta kaše je opravdu slaná. 

půl hrnku ovesných vloček

lžíce chia semínek

lžíci olivového oleje

snítku čerstvého tymiánu

citronovou kůru dle chuti

hrubozrnnou sůl

čerstvě mletý pepř

Ovesné vločky přesypte do misky a přelijte horkou vodou, tak aby voda sahala asi centimetr nad vločky, přimíchejte chia semínka a dobře zamíchejte. Pokud bude kaše moc hustá, přilijte trochu vody a promíchejte.Kaši poté přelijte olivovým olejem, posypte trochou tymiánu, solí a troškou pepře a nastrouhanou citrónovou kůrou.

Už se nemůžu dočkat, až zkusím do kaše přidat třeba sušená rajčata a čerstvou bazalku. Tak mne napadá, co byste si do kaše naslano dali nejraději vy?

Je možné mít alergii na cukr? Je možné vůbec žít bez cukru? Dokážete si představit, že od zítřka už si nedáte ani zrníčko cukru? Ač já to neumím, moc dobře znám i takové lidi, kteří si nedají ani zrnko cukru, ani kapku medu a striktně se drží dál od všech možných sladidel. Zní to nereálně? Můj muž je důkazem toho, že to jde. Každý kousek cukru u něj zhorší příznaky ekzému a astma. Cukr jsem se naučila hledat ve všem. Od rajčatových protlaků, přes pečivo a bílé jogurty až po těstoviny. Člověk by ani nečekal, v čem všem cukr najde. I když je pravda, že pokud kupujete opravdové jídlo, a ne polotovary, není to tak drastické. Doufám, že někoho nenapadne přidávat do ovoce třeba cukr, stejně tak jak se v dnešní době přidává voda a soja do masných výrobků.

Je pravda, že asi každý máme vůči cukru jinou odolnost, ale myslím si, že nikomu neuškodí cukr nahradit minimálně přírodními sladidly, pokud ho přímo nevynechat. Myslím, že i vlna civilizačních nemocí jako je obezita a diabetes, nám jasně naznačují, že konzumovat cukr v takové míře je nejen nezdravé, ale i životu nebezpečné.

Konzumace cukru bývá často srovnávána se závislostí. Cukr ovlivňuje tvorbu dopaminu v mozku. Dopamin je hormon, který nám zprotředkovává příjemné pocity. Proto je těžké se cukru vzdát, když jeho konzumace přináší tak libé pocity. 

Mimochodem, víte že doporučená denní dávka cukru (a to veškerého včetně toho z ovoce a dalších sladidel) by měla být mezi 26 - 34 gramy cukru. Pro bližší představu je to cca 6-9 lžic cukru. Toto množství obsahuje hrst rozinek, nebo větší banán.

Věřím, že není lehké se cukru vzdát úplně, ale existují i jiné varianty, jak si osladit život:

Mezi dvě nejvhodnější sladidla patří stevie a rýžový sirup.

stevie - ne každému chutná, ale vedle xylitolu je to jedna z nejlepších náhrad cukru. Na trhu je jich velké množství - od tekutých koncentrátů po suché směsi - dejte si pozor, některé “stevie” obsahují skutečné stevie jen pár procent.

rýžový sirup - sirup s nízkým glykemickým indexem, skvělý na pečení, do pudinků, mléčných rýží a na doslazení korpusů.

xylitol- ač to podle názvu nevypadá, jedná se o celkem přírodní sladidlo, získává se totiž z břízy.

Další alternativy bílého cukru:

med - pro mne oblíbené sladidlo do polev, krémů a náplní. Oslaďte si medem ořechovou náplň do koláče. Dobré je mít med z ověřených zdrojů, ideálně v co nejvyšší kvalitě, skladovaný v co nejnižších teplotách. 

melasa - chuťově výrazná, výborná na oslazení sušenek, zkuste si upéci třeba sušenky z melasy, skořice a zázvoru. Melasa je bohatá na železo a další minerální látky. Najdete v ní vitamíny skupiny B a je skvělým zdrojem nenasycených mastných kyselin.

javorový sirup - se získává z javorové mízy, je plný minerálů, vitamínů, stopových prvků a obsahuje dvacet čtyři druhů antioxidantů. Smíchejte ho s tahini a přelijte si s ním lívance, nebo namažte na chleba.

datlový sirup - sladký sirup, kterým báječně dosladíte jakýkoliv koláč, brownies nebo bábovku.

kokosový cukr - ve skutečnosti je to pyl z kokosové palmy, má nízký glykemický index a je bohatý na draslík, vápník, zinek a železo.

přirozeně sladké ovoce a zelenina - banán, mrkev, jablečné pyré to vše dokáže osladit váš dezert

sušené ovoce - zkuste si třeba rozmixovat rozinky s vodou a tímto sirupem osladit bábovku, nasekejte

Naučit se znovu jíst bez cukru chvíli trvá, ale třeba u ovesné kaše, jak si jednou zvyknete na kaši bez cukru, nebudete chtít jinou.

Vyzkoušejte třeba:

Mandlovo-datlový dortík s avokádovo-limentkovým krémem

Nepečený mandlovo-meruňkový dort

Chala (hebrejsky: חלה‎‎, v množném čísle חלות‎‎, chalot), nazývaná také barches, je speciální chléb, který pečou aškenázští a někteří sefardští Židé na šabatové a sváteční hostiny. Podle židovských tradic začíná šábesové a sváteční jídlo požehnáním nad dvěma bochníky chleba (ha-moci). Tyto „dva bochníky“ (hebrejsky: lechem mišne) jsou připomínkou, jak Židům, putujícím během exodu z Egypta padala z nebe mana. Mana nepadala během šabatu a svátků, avšak namísto toho den před šabatem a svátky spadla dvojitá porce.(zdroj: wikipedie). Pro mě je tento chléb skvělou alternativou sladkého pečiva k snídani, s trochou másla a domácím džemem je prostě nejlepší. V neděli si z něj na snídani vyrobíte skvělé francouzské tousty a pokud vám nějaký ještě zbude, udělejte z něj třeba žemlovku.

Díky dlouhé fermentaci těsta při nízké teplotě, získá chala na chuti.