Petimezopita je taková dobrá buchta na plech. Slazena je jen trochou cukru a petimezi - koncentrovanou hroznovou šťávou. Celá buchta voní hřebíčkem, skořicí a pomerančem. Krusta ze sezamu a cukru je prostě výborná, skoro jako sezamka. Pekla jsem v Omnii (trouba na sporák), proto má tvar kruhu, vy si ji klidně upečte pěkně v koláčové formě. Autorka receptu je Diane Kochilas.

Petimezi je hustý sirup, který vzniká dlouhým vařením hroznového moštu. V Řecku se běžně vaří při sklizni vína a pak se celoročně používá ke slazení různých sušenek, pudinků a také halvy. Šťáva je bohatá na obsah vitamínů a minerálů, zejména železa, hořčíku a vápníku. Chutí mi připomínala trochu vinný mošt, trochu rozinky a malinko melasu. Cena za sklenici šťávy se pohybuje okolo sedmi eur.

Na koláčovou formu o průměru 30 cm si připravte:

¨

hrnek vody

svitek skořice

5 hřebíčků

6 lžic tmavého třtinového cukru

hrnek olivového oleje

1 a 1/2 hrnku petimezi

nastrouhanou kůru a šťávu ze dvou pomerančů

1/4 hrnku grappy, nebo ouza

lžičku jedlé sody

5 hrnků hladké mouky

půl hrnku sezamu smíchaného s 4 lžícemi tmavého cukru

Hrnek vody svaříme se skořicí, hřebíčkem a necháme zchladnout a slijeme. 

Troubu předehřejeme na 175 stupňů. 

Mezitím si prošleháme olivový olej s 6 lžícemi třtinového cukru. Za stálého míchání přilijeme petimezi, vodu ochucenou skořicí a hřebíčkem a grappu. 

V pomerančové šťávě rozpustíme jedlou sodu a přilijeme do mísy k ostatním surovinám. Do této směsi přimícháme cca 5 hrnků hladké mouky, pokud je těsto moc tekuté, můžeme ještě trochu mouky přidat. Těsto vlijeme na plech vyložený pečícím papírem a posypeme směsí sezamu a cukru. 

Pečeme cca 50 minut.

Jižní část ostrova Evia je o něco méně zelenější než severní. Karystos je přímořské městečko na samém konci Evie, malý přístav a promenáda s několika restauracemi a centrum o několika ulicích, kde najdete obchody se vším možným. Pod obchod se vším možným si nepředstavujte obchod s nabídkou jednoho druhu zboží, ale obchod s nabídkou všeho různého stáří i účelu. Jsou to obchody, které jsou uspořádané jako samoobshluhy, ale stejně, ať už jdete pro cokoliv, musíte si říci prodavači, co chcete. Ten se pak zanoří do hlubin, či výšin obchodu a vyloví požadovanou věc. Spolu s Tádíkem žasneme a jen tak mezi s sebou si říkáme, co ještě dalšího jsme našli. Běžný sortiment zahrnuje všechny možné trvanlivé potraviny, vážené luštěniny a nasolenou tresku, dále hygienické a kuchyňské potřeby, zvonce na ovce, kůly na ploty, oblečení, náboje, drobné elektronické předměty, hračky a knihy a to vše na pár metrech čtverečních je vyskládáno od podlahy po strop. 

Styra byla nedaleko našeho dočasného domu na kopci. Městečko se vším, co potřebujete - zelinář, obchod, řezník a pekárna, benzínka a kavárna. Cokoliv navíc by už bylo zbytečný. Jo, tedy až na rybáře, který přijíždí každý den v deset hodin na náměstí a prodává ryby rovnou z auta. Že přijíždí poznáte podle scházejících se koček pět minut před tím než přijede. Ve Styře jsme se nejlépe naučili, že všechno kromě kavárny a hospody zavírá ve dvě a v neděli se otevírá jen kostel. Možná i proto ve Styra působí tak neuvěřitelně malebně, klidně a líně.

O téhle kombinaci sním už od té doby, co jsem viděla přebal kuchařky Plenty od Yotama Ottolenghiho. Vzhledem k nadbytku všech surovin jsem neváhala a uvařila.

Pro dvě osoby si připravte:

větší lilek

několik lžic rostlinného oleje

4 lžíce řeckého jogurtu

3 lžíce tahini

sůl a čertsvě mletý pepř podle chuti

granátové jablko

Lilek nakrájíme na kolečka silná asi centimetr. Poté je dobře posolíme a v cedníku necháme asi hodinu vykapat. Mezitím si vyndáme semena z granátového jablka. Jak na to? Koukněte na tohle naše video:

Smícháme tahini s jogurtem a osolíme a opepříme dle chuti.

Lilky osušíme a zprudka opečeme na troše oleje. Lilky naskládáme na talíř a přes ně nalijeme trochu dresingu a zasypeme bohatě granátovým jablkem. Nic složitého, ale je to výborné. Zkuste klidně ještě experimentovat s tahini a jogurtem přidáním trošky chilli, římského kmínu, nebo česneku.

Semolinová halva je tradiční řeckou sladkou tečkou. Oceňuji na ní, že je rychle hotova a obzvlášťňuje ji chuť masticu - mízy, z divoké pistácie, která roste jen na ostrově Chios. Na ostrově ji každé jaro pečlivě sbírají a po celém Řecku můžete koupit v pekárnách různé chleby a sladkosti s masticem. Specialitou je masticová zmrzlina.

Mastic má plno pozitivních vlastností, mimo jiné působí antibakteriálně a prý dokáže léčit žaludeční vředy. Jídlu dodá pryskyřičnou chuť a takovou borovicovou vůni. Výborné. pokud byste někdo měl zájem, pošlete mi email a já vám zašlu malé balení poštou domu na ochutnání. K ochucení jednoho jídla vám stačí málo - mastic má velice výraznou chuť. 

Recept jsme našla v kuchařce Eat greek for a week od Toniy Buxton, po několika pokusech jsem výrazně snížila objem cukru v receptu. Pokud budete chtít vyzkoušet echt řeckou verzi, dejte cukru stejně jako semoliny.

175g semoliny

100g cukru

1 litr vody

1/2 lžičky masticu

100g rozinek, případně různých ořechů na ozdobení

Mastic rozdrtíme s trochou semoliny (aby se nelepil). Semolinu svaříme s cukrem a vodou, za stálého míchání počkáme až začne semolina houstnout a přisypeme do ní mastic. Na mírném plameni mícháme několik minut, dokud nezhoustne do konzistence hustého pudinku.

Nalijeme do formy a ozdobíme rozinkami. Po vychladnutí krájíme na úhledné tvary dle vlastní libosti.

Kdyby jste měli zájem vyzkoušet a zrovna nemáte po ruce mastic, napište mi a já vám nějaký pošlu.

Nechť je jídlo tvým lékem. Slavný citát ještě slavnějšího antického myslitele Hypokrata přesně vystihuje knihu, kterou jsem nedávno dočetla. Kniha Dr. Joela Fuhrmana, M.D., se zabývá otázkou imunity, prochází nejrůznější studie a statistiky, a hledá odpovědi na otázky: Jak zlepšit svoji imunitu? Co dělat v případě nemoci? Jak si zlepšit svoje zdraví? Abych vám ušetřila práci se čtením shrnu jen nejdůležitější body a myšlenky týkající se doporučení pro zlepšení imunity.

Asi nikoho nepřekvapí, že imunitní systém je ovlivňován způsobem stravování. Základem stravy by by podle Fuhrmana měla být tvořena více jak z poloviny zeleninou, dále potom každý den by každý z nás měl konzumovat menší část ovoce a luštěnin a malé množství ořechů, semínek, brambor a obilovin. Pouze výjimečně by se měly konzumovat potraviny živočišného původu (vejce, ryby a 

mléčné výrobky). Sladkosti, sýry, červené maso a průmyslově zpracované potraviny už by neměly být v ideálním případě konzumovány vůbec. Jako nejzdravější potraviny doporučuje zeleninu a to  zejména veškeré brukvovité a košťálovité (od špenátu, přes kapustu, zelí, brokolici až po salát), dále pak mrkev, rajčata, cibuli, česnek (a všechny další cibulovité), houby, granátové jablko, všechny druhy bobulovitého ovoce a veškerá semínka a to zejména lněné, sezamové a slunečnicové. 

Sůl, cukr a lepek doporučuje z jídelníčku vyřadit úplně.

Co vy na to?

Jasně, existuje ještě mnoho horších povolání, než je učitel matematiky na gymnáziu. Můžete ještě učit i fyziku (omlouvám se nejmenovanému profesorovi z jindřichohradeckého gymnázia K. J., ale dodnes mám hrozné sny o teorii relativity v závislosti na čase). Když už se vám v životě nepoštěstí a najednou zjistíte, že učíte matematiku na gymnáziu, což k smrti nenávidíte. Tak toho můžete nechat a odstěhovat se z Atén na Evii a vyrábět kozí sýry. Přesně tak vznikla na Evii Maltezos farm, která je vyhlášená svými čistě kozími sýry. V Řecku je to celkem unikátní záležitost, protože většina sýrů se vyrábí ze směsi ovčího a kozí či kravského mléka. Poprvé jsme zde ochutnali kozí fetu a další sýry - především čerstvé francouzského typu a byly vážně dokonalé. Eric je vážně klikař, nejenom, že má dům na kopci, živí se jako surfař, ale jako bonus mu kus za domem (respektive pod domem) vyrábí sýry, které jsou vyhlášené po celém Řecku. A já navrhuji, zrušme matematiku a matematikáře, můžou vyrábět skvělé kozí sýry a na světě bude líp!

Milovníci risotta zbystřete! Tahle jednoduchá polévka podle fenomenální kuchařky Marcelly Hazan je takový kříženec casserole, risotta a polévky. Chuť pro mě byla obrovským překvapením, jak je možné, že ze zelí, rýže a trošky sýra vznikne tak neskutečně dobré jídlo? 

Na 4 porce si připravte:

hlávku bílého zelí o váze kila - nakrájené na co nejjemnější nudličky

malou cibuli

dva stroužky česneku

lžíci vinného octa

1/3 hrnku olivového oleje

3 hrnky vývaru 

3/4 hrnku kulatozrnné rýže na risotto

3 hrnky zeleninového vývaru 

1/3 hrnku nastrouhaného parmazánu, nebo třeba pecorina plus trochu na k servírování

lžíce másla

sůl a pepř

Ve velkém hrnci, na středním ohni orestujeme cibuli, průběžně mícháme. Když má cibule už pěknou zlatohnědou barvu, přihodíme nasekaný česnek a necháme rozvonět. Tohle neuspěchejte a pečlivě cibuli opečte, aniž byste ji spálili. Do hrnce přidáme nakrájené zelí a dobře promícháme, osolíme a opepříme. Stáhneme plamen a necháme pod pokličkou pomalu bublat minimálně hodinu a půl, občas promícháme.

Poté přilijeme lžíci octa a dobře promícháme, podle chuti ještě dosolíme a dopepříme.

Zelí zalijeme třemi hrnky vývaru a přivedeme k varu. Do hrnce přihodíme 3/4 hrnku kulatozrnné rýže, zamícháme a necháme pomalu bublat na plotně. Během dvaceti minut by rýže měla absorbovat většinu tekutiny, pokud by se vám zdálo, že se začíná jídlo pálit, můžete trochu vývaru ještě přidat. Vařila jsem několikrát a vždy mi tři hrnky krásně stačily. Hrnec odstavíme z ohně a vmícháme do něj máslo a sýr. Promícháme a necháme pět minut pod pokličkou odpočinout. Chutě se nám krásně propojí. Znova ochutnáme a eventuálně dosolíme, či dopepříme.

Servírujeme posypané trochou sýra.

Pita plněná velkým množstvím listové zeleniny s trochou fety. Báječné jídlo, které upečete na jedné pánvi. Původní řecký recept, který jsem našla v kuchařce Ikaria, od Diane Kochilas. Během psaní tohoto příspěvku stojíme na mole v městečku Pilos a místní náctiletí se zde baví tak, že zpívají, zpívají klasické songy a navíc vícehlasně a docela jim to jde. Paráda, asi je ani nepůjdu vyprudit, ať jdou jinam. Zrovna zpívají Singin in the rain.

3 hrnky chlebové mouky z tvrdé pšenice (durum wheat)

2 lžičky sušeného droždí

lžička soli

1/3 hrnku oleje

1 hrnek teplé vody

2 cibule

750g směsi listové zeleniny vhodné na vaření - špenát, mangold, kopřivy, pampelišky…

čerstvý fenykl

čerstvá máta

2 stroužky česneku

50g fety

Mouku promícháme spolu s droždím a solí a spojíme s vodou prošlehanou s olejem. Rozdělíme na čtyři bochánky, které potřeme olejem a necháme v teple kynout. Po hodině je rukou lehce zploštíme a necháme kynout dalších třicet minut.

Na náplň orestujeme cibuli, po chvíli přihodíme česnek a dobře opranou a nasekanou zeleninu. Přiklopíme pokličkou necháme zavadnout. Po několika minutách sundáme z ohně a necháme vychladnout. Ochutnáme a podle chuti osolíme a opepříme.

Každý z bochánků vyválíme na pomoučněné ploše do kruhu, tak abychom měli celkem čtyři kruhy o stejném průměru, ne větší, než je vaše pánev:o). Na těsto navrstvíme polovinu zeleninové směsi a polovinu fety. Přikryjeme druhou plackou. Okraje dobře spojíme. Zopakujeme i se zbytkem těsta a náplně.

Necháme nakynout cca 30 minut. Pokud máte doma litinovou pánev, sáhněte po ní. Na středním plameni pánev rozpalte, po chvíli potřete asi lžící oleje a opatrně na ni placku přeneste. Pečte do zlatova, po dobu pečení zakrývám pánev poklicí. Opatrně otočte. Stejný postup opakujte i s druhou pitou. Jezte teplé.

Nebe je temně černé a začíná se blížit bouře. “Co myslíš, bude to Řek? Já tipuju Švéda. Eric je takový švédský.” Stáli jsme na mole v městečku Nea Styra, bylo pošmourno a trochu studeně foukalo. Najednou k nám zacouvalo terénní auto a z něj vykoukl Eric. Podívali jsme se s Tádíkem na sebe a bylo nám jasno - Eric je Francouz.

Naše další zkušenost s helpX. Tentokrát jsme na necelé dva týdny zakotvili právě u Erica. Přátelského a věčně usměvavého, drobného padesátníka, který se celý život živí tím, co ho baví - surfováním. Se svoji manželkou Dominique, která je britsko-libanonského původu zakotvil před třiceti lety právě zde a na přání jejího otce postavil dům na kopci. Abych to upřesnila - není to jen tak nějaký dům - je to nádherný, útulný dům s výhledem na moře i do několika údolí a až na nejvyšší hory na Eviy. Přesně to místo, kde ráno můžete cvičit jógu na terase a večer se sklenicí vína pozorovat západ slunce. Jediným společníkem vám bude stádo ovcí na pravé straně kopce a Padmini, neuvěřitelně klidná a mazlivá postarší oslice. Ano, zní to neuvěřitelně ve spojení s oslem, ale přesně taková Padmini byla. Každý den jsme ji s Teodorkem brali na procházky. Houpavým krokem nás následovala a jen občas se zastavila a zahýkala, to když jsme minuli divoký chřest, kterému nedokázala odolat. Docela jsme si padli do oka, po několika dnech Padmini spala před naším autem a tak každé ráno, byla její hlava s dlouhýma ušima první, co jsem po otevření dveří viděla. 

Důrazné varování: recept je těžce návykový! Myzithra je jeden z řeckých sýrů, je to krémový sýr, který je většinou vyroben ze směsi ovčího a kozího mléka. Sýr vyráběný ze syrovátky, která se odděluje při výrobě fety. Nejčastěji si můžete vybrat mezi slanou variantou - měkkou a slanou tvrdou variantou. Někdy je možné sehnat i neslanou variantu. My si nejvíce oblíbili tu měkkou slanou verzi. Pokud byste recept chtěli vyzkoušet doma použijte ricottu, nebo ideálně nějaký ovčí syrovátkový sýr.

půl kila myzithry

4 vejce

hrnek nasekané fenyklové natě (eventuálně kopru, nebo třeba fenyklových semínek)

trochu čerstvě mletého pepře

sůl

Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Myzithru rozmělníme vidličkou a smícháme s prošlehanými vejci, lehce osolíme a opepříme. Pečeme v pekáčku vyloženém pečícím papírem cca 40 minut, dokud nám povrch koláče nezezlátne. Servírujte horké.

Nenechte se zmást tvarem mojí formy, na cestě peču v troubě "Omnia", která má podobný tvar jako bábovka.