Často si dopředu hledám nějaké informace o místech, kam pojedeme. O Evii jsem jako první našla informaci, že tam nemáme jezdit, že to nestojí za nic. To bylo první místo v Řecku, o kterém jsem tohle slyšela. Ještě, že jsem se nenechala ovlivnit a na Evii jsme dojeli, je nezapomenutelná. Ostrov, který je druhým největší (po Krétě) ze všech řeckých ostrovů, leží blízko pevniny. V nejbližším bodě, je to na ostrov z pevniny asi jen 40 metrů, takže autem projedete přes most z pevniny do Chlakidi a jste na ostrově. Chlakida leží asi v polovině ostrova, takže už se pak stačí jen rozhodnout, zda chcete jet na sever, nebo na jih.
My jsme nejdříve prozkoumali sever - vyhlášené lázně Loutra Edipsou, kde pramení asi 80 horkých pramenů, ze zeleného severu jsme projeli národním parkem i pohořím k malebnému městečku Styra, kde jsme několik dní strávili přes helpx na domě na kopci a pak přejeli na úplný suchý a kamenitý jih ostrova. Nevynechali jsme ani tajemné dračí domy, ochutnali jsme nejlepší kozí fetu, která je místní specialitou (většinou se feta vyrábí z ovčího nebo kravského mléka).
Na Evii vás překvapí nádherné a neskutečně čisté moře, je to prý proto, že se během 24 hodin voda v úžině vždy vymění. Ono s tím zálivem na Evii je to docela zajímavé, stále je velkou záhadou, podle jakého systému se zde mění a kudy tečou mořské proudy, zatím to nikdo neobjasnil. Více než mořské proudy nás příjemně překvapili lidé. Zatím nejpřátelštější Řekové, které jsme zatím potkali, malá města jako by ani nebyla poznamenána cestovním ruchem. Možná je to dáno i tím, že na Evii se v historii vystřídalo mnoho národů a tak i místní jsou k cizincům výrazně přátelštější než třeba jinde. Evia byla už od 13. století osídlena velkou komunitou Arvanitů, bojovným národem z oblasti dnešní Albánie využívali byzantští králové jako válečníky, dále také se zde v průběhu toku času zabydleli Benátčané, Římané, Frankové a samozřejmě Turci, kterým patřil ostrov až do roku 1830.
Zažili jsme toho mnoho, takže začnu pěkně postupně.
Žádné komentáře:
Okomentovat