Není to poprvé, co řecké značení silnic selhává. Udivuje mne, jak dokážou značit směr cesty třeba každých půl kilometru po celých čtyřicet kilometrů, co jedete po hlavní, ale pak na zásadní téčkové křižovatce není ani náznak, kudy se vydat. Stejně tak se nám to stalo při cestě k jezeru Distos na ostrově Evia. Před jezerem Distos ve stejnojmenné vesnici vysvětluji starousedlíkovi, že chci jet k jezeru Distos. Chvilku se na mně divně kouká, zejména když předvádím, jak plavu a pak mi řecky něco vysvětluje. Tak se mu znova snažím říci, že chceme jet k jezeru, ale nevíme kudy. Jestli na křižovatce doleva, nebo doprava. Prostě se nenechám odbýt a hučím do něj, že chci k jezeru.
Po chvíli pokrčí rameny a ukáže doprava. Hurá!
Sjíždíme serpentiny, po stále se zužující silničce. Potkat se zde s náklaďákem, tak jeden z nás musí couvat, protože dvě auta tady neprojedou. A pak to přijde, údolí se rozestoupí a my koukáme přímo na jezero. Abych byla konkrétní … na vyschlé jezero plné rákosu. No, takže tentokrát bez koupání, ale alespoň jsme se prošli olivovým hájem a pokochali výhledy do krajiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat