Makedonii jsme jen rychle projeli, jen jednou jsme přespali v malinké vesničce blízko města Prilep. Zaparkovali jsme v noci rovnou na náměstíčku a ráno vzbudili docela povyk. Tradičně jako první zaujme Teodor se svými blonďatými vlasy, jako druhá atrakce je pak Elfina, která většinou prožene nějakou kočku a jako třetí je Molina, která se rozhodne vykonat svou potřebu rovnou uprostřed návsi a já pak jdu se sáčkem za ní a uklízím. Mám pocit, že to místní šokuje vždy asi nejvíc. Oproti Srbsku mám v Makedonii mnohem lepší pocit, sice nedokážu popsat proč, ale cítím se lépe.
Projíždíme horami, pomalu stoupáme do kopců a kolem nás se vinou broskvové sady a vinice, které díky podzimu úplně žhnou oranžovo-rudými listy. Silnice jsou plné malých kapliček, v některých hoří svíce a skoro ze všech kouká nějaká ta pravoslavná ikona. U pramenu nabíráme vodu a z hor pomalu sjíždíme směrem na město Prilep. Kopce střídají pole zelí a tabáku. Na každém domě visí girlandy usušených tabákových listů, kolem domů jsou postaveny jednoduché dřevěné konstrukce pokryté do půlky igelitem, tak aby na tabák nepršelo, ale krásně pod ním profukovalo. Zastavili jsme u jednoho menšího zemědělce a bavíme se s ním o sušení tabáku. Říkal, že takto suší tabák asi 15-20 dní a že ten jeho bude už brzo hotov. Přivoněla jsem si a čekala jsem těžkou vůni domácího tabáku, ale překvapila mě jeho svěží skoro květinová vůně.
Makedonie je pro nás poměrně levná země. Nakoupili jsme zásobu skvělých kaškavalů - tři sta gramů sýra za něco okolo padesáti našich korun. Míříme stále víc a víc na jih.
Často u silnice míjíme cedule s nápisy jak anglickými, tak makedonskými hlásajícími: Do not waste our future! Ale stejně jako na celém Balkánu jsou odpočívadla u silnic plná odpadků. Doufejme, že snad brzo Makedonci začnou trochu lépe nakládat s plasty. Makedonie je opravdu nádherná horská země a zaslouží si to.
V posledním městě před hranicemi se cítíme opravdu cizokrajně. Řidiči jezdí tak nějak organicky, v tom všem mumraji pobíhají chodci a psi. Jako by toho nebylo dost ve městě projíždí ještě pojízdné pily - takový minitraktor s cirkulárkou vepředu, řízený malými cikánskými kluky, kteří hlasitě pokřikují po kolemjdoucích. Motory klokotají a kouří.
Žádné komentáře:
Okomentovat