Pórek miluji, vařený je krásně nasládlý a čerstvý je štiplavě pikantní. Pórek podporuje činnost zažívacích orgánů a ledvin. Je to tedy vhodná zelenina pro všechny, kteří trpí dnou či revmatem. Mezi největší historické příznivce pórku patřil římský císař Nero, pórek miloval tak moc, až si vysloužil přezdívku pórkožrout. Římané pórek pěstovali na zahradách, kterým říkali "porrinae". Zmínky o pórku nalezneme i ve Starém zákoně.
Alabastrově bílé pórky jsou skvělé do slaných koláčů, salátů a i do polévek. Už dlouho vařím pórkovou krémovou polévku Vichyssoise. To jsem netušila, že existuje Potage Parmentier. O tomto receptu jsem se dočetla v knize Julie a Julia, kde se nad třetím talířem této polévky rozpustí všechny splíny hlavní hrdinky Julie Powellové. Recept původně pochází z kuchařky Umění francouzské kuchyně Julie Child. Potage Parmentier je něco tak neskutečně dobrého! Takové vroucí jídlo, co potěší na duši a zasytí žaludek. Recept je jeden z nejjednodušších, co znám.

Na hrnec polévky (ráda bych napsala šest porcí, ale snědli jsem ji během odpoledne ve dvou lidech)

2 velké pórky

3-4 větší brambory

100g másla

2 lžíce oleje

pepř a sůl

Brambory oloupeme, pórek rozpůlíme a pečlivě očistíme. Zásadou této polévky je, že bychom měli mít zhruba stejně pórku jako brambor. Brambory nakrájíme na kostky, pórek na nudličky. Na dvou lžících oleje necháme opékat pórek s brambory asi dvě až tři minutky. Poté posolíme a zalijeme vodou - cca 4 šálky, tak aby byla zelenina ponořena. Přivedeme k varu a poté stáhneme plamen na úplné minimum a necháme jemně pobublávat asi 40 minut. Poté do polévky vhodíme máslo a přidáme trochu čerstvě mletého pepře. Vyzbrojíme se šťouchadlem na brambory a polévku prošťoucháme. Takže nám vznikne taková hrubá  kaše, kde stále jsme ještě schopni odlišit, co je brambor a co pórek.

Tip: Pokud máte citron, nebojte se polévku na talíři zakápnout pár kapkami šťávy.

Pórek je prý národní zeleninou Walesu. Co je podle vás národní zeleninou Čech?