Cink! Miluji ten zvuk, když lžička narazí na karamelovou krustu. Pak zapraská a objeví se sametový žloutkový krém ochucený vanilkou. Není nic lahodnějšího. Tato dýňová verze je šmrncnutá skořicí, muškátovým květem a zázvorem. Sladkost celku podtrhuje troška mořské soli ukrytá v karamelové krustě. Dobrou chuť! Inspirovala jsem se receptem z Food52.

Na 12 zapékacích misek (o průměru cca 8cm) si připravte:

1 hokkaido

2 hrnky smetany na šlehání

hrnek plnotučného mléka

3/4 hrnku hnědého cukru

lžička skořice

1/2 lžičky nastrouhaného muškátového oříšku

1/2 lžičky sušeného zázvoru

vanilkový lusk

6 žloutků

větší špetka hrubé mořské soli

Hokkaido rozpůlíme, vydlabeme semínka, a dáme péci na dvěstě stupňů do trouby, po 40 minutách by dýně měla být měkká, necháme ji vychladnout a vydlabeme dužinu. Odměříme hrnek a tři čtvrtě. Zbytek dužiny můžeme použít do jiných sladkých jídel, omáček či polévek. 

Troubu předehřejeme na 180 stupňů.

Dýňové pyré dáme do hrnce, rozmačkáme dohladka vidličkou a na mírném plameni necháme asi 10 minut probublávat. Občas zamícháme, aby se nám dýně nepřipálila. Pyré nám lehce zkaramelizuje. Mezitím si ve větší míse vyšleháme šest žloutků se čtvrt hrnkem cukru do světlé pěny.

K dýni přidáme smetanu, mléko, půl hrnku cukru, koření a semínka z vanilkového lusku. Dobře směs promícháme, aby nebyla hrudkovitá. Přivedeme směs k varu a hned poté sejmeme hrnec z ohně.

Ke žloutkům nejdříve zašleháme čtvrt hrnku horké dýňové směsi. Poté žloutky pomalu zašleháme do smetanové směsi. Díky tomuto kroku se žloutková směs prohřeje a nesrazí se.

Krém rozdělíme do zapékacích mističek (vyšlo mi to na 12 misek). Misky vyskládáme do pekáčku s vyšším okrajem a do pekáče vlijeme vodu, tak aby sahala asi do poloviny výšky misek. Celý plech překryjeme alobalem a na několika místech propíchneme. Pečeme 30 minut a pak ještě 10 - 15 minut nezakryté. Střed krému musí být pevný. Necháme vychladnout.Teď můžeme uložit krém do lednice a počkat na chvíli podávání - vydrží v lednici 2-3 dny.

Těsně před podáváním ještě vytvoříme karamelovou krustu. To je bez flambovací pistole celkem oříšek. Každou misku s krémem ozdobíme pár zrnky soli, poté jemně posypeme moučkovým cukrem a poté zastříkneme vodou z rozprašovače. Vložíme pod gril a necháme zkaramelizovat. Je třeaba nic nenechat náhodě a troubu dobře sledovat, mezi nedopečenou (jak se povedlo tentokrát mne) a spálenou je jen tenká hranice. Vám se to určitě povede lépe! Ihned podáváme. 

Pórek miluji, vařený je krásně nasládlý a čerstvý je štiplavě pikantní. Pórek podporuje činnost zažívacích orgánů a ledvin. Je to tedy vhodná zelenina pro všechny, kteří trpí dnou či revmatem. Mezi největší historické příznivce pórku patřil římský císař Nero, pórek miloval tak moc, až si vysloužil přezdívku pórkožrout. Římané pórek pěstovali na zahradách, kterým říkali "porrinae". Zmínky o pórku nalezneme i ve Starém zákoně.
Alabastrově bílé pórky jsou skvělé do slaných koláčů, salátů a i do polévek. Už dlouho vařím pórkovou krémovou polévku Vichyssoise. To jsem netušila, že existuje Potage Parmentier. O tomto receptu jsem se dočetla v knize Julie a Julia, kde se nad třetím talířem této polévky rozpustí všechny splíny hlavní hrdinky Julie Powellové. Recept původně pochází z kuchařky Umění francouzské kuchyně Julie Child. Potage Parmentier je něco tak neskutečně dobrého! Takové vroucí jídlo, co potěší na duši a zasytí žaludek. Recept je jeden z nejjednodušších, co znám.

Na hrnec polévky (ráda bych napsala šest porcí, ale snědli jsem ji během odpoledne ve dvou lidech)

2 velké pórky

3-4 větší brambory

100g másla

2 lžíce oleje

pepř a sůl

Brambory oloupeme, pórek rozpůlíme a pečlivě očistíme. Zásadou této polévky je, že bychom měli mít zhruba stejně pórku jako brambor. Brambory nakrájíme na kostky, pórek na nudličky. Na dvou lžících oleje necháme opékat pórek s brambory asi dvě až tři minutky. Poté posolíme a zalijeme vodou - cca 4 šálky, tak aby byla zelenina ponořena. Přivedeme k varu a poté stáhneme plamen na úplné minimum a necháme jemně pobublávat asi 40 minut. Poté do polévky vhodíme máslo a přidáme trochu čerstvě mletého pepře. Vyzbrojíme se šťouchadlem na brambory a polévku prošťoucháme. Takže nám vznikne taková hrubá  kaše, kde stále jsme ještě schopni odlišit, co je brambor a co pórek.

Tip: Pokud máte citron, nebojte se polévku na talíři zakápnout pár kapkami šťávy.

Pórek je prý národní zeleninou Walesu. Co je podle vás národní zeleninou Čech?

V mrazivých únorových dnech občas zavřu oči a představuji si, že je horký letní den a já odpočívám pod olivovníky někde v Kalábrii. Olivovníky příjemně stíní horké slunce, lehce fouká od moře, čtu si nějakou dobrou knihu a nikam a nic nemusím. Nejsem si jista, zda tento koláč opravdu pochází z Itálie, ale ta Itálie z něj doslova čiší! Vyšla jsem z receptu od Nigelly Lawson. Koláč je vlahý a křupavý díky mandlím a polentě a nádherně voní po citronu. Prostě zavřete oči a ukousněte si Itálie. K dokonalosti celého koláče jsem máslo nahradila dobrým olivovým olejem. Z citronů budete potřebovat jak šťávu, tak i kůru, proto určitě sežeňte chemicky neošetřené plody.

Ingredience jsou spočítány na malé množství - pekla jsem v klasické formě na chlebíček, pokud budete chtít péci koláč ve větší formě (např. 20 x 25 cm, nebo v kulaté o průměru cca 20 cm), množství surovin zdvojnásobte.

80 ml dobrého olivového oleje

100g mandlí

100g hnědého cukru

několik lžic práškového cukru

50g polenty nebo kukuřičné mouky

1 lžička prášku do pečiva

1 citron

2 vejce

špetka soli

trocha másla nebo oleje na vymazání formy, pokud ji nebudeme vykládat papírem na pečení

Troubu předehřejeme na 170 stupňů.
Formu vymažeme olejem, nebo máslem, nebo ji vyložíme papírem na pečení. Mandle rozdrtíme v kuchyňském robotu. Nastrouháme citronovou kůru - pár kousků si necháme na ozdobu.

Cukr ušleháme s olivovým olejem a poté ke směsi zašleháme vejce. V druhé míse smícháme polentu, drcené mandle, špetku soli, nastrouhanou citrónovou kůru a kypřící prášek. Obě směsi spojíme v tekuté těsto, které nalijeme do formy a pečeme asi 30-40 minut. Koláč je hotový, když je jeho povrch zlatohnědý a špejle, kterou zapíchneme do těsta je po vyndání suchá.

Po vychladnutí koláče si vymačkáme šťávu z citronu. Lžící šťávy lehce pokapeme koláč. 

V malé misce smícháme práškový cukr s trochou citronové šťávy, díky tomu nám vznikne hustší poleva. Raději vždy k práškovému cukru přidávám citronovou šťávu po malých kapkách, tak abych poleva byla spíš tužší, než příliš tekutá. I když příliš tekutou polevu zachráníte jednoduše přidáním dalšího cukru, ale co pak s kilem polevy, že?:o)

Polevou ozdobíme koláč. Doporučuji koláč servírovat s dobrým silným malým espressem.

Klasické "mezze" jídlo. Malé kousky labnehu naložené v oleji spolu s čerstvými bylinkami. Není nic jednoduššího. Dobré je na to myslet, při přípravě labnehu a nechat ho část vykapat o chvíli déle alespoň 48 hodin. Nebojte, zkoušela jsem to několikrát a ani jednou se během vykapávání nezkazil.

Nebojte se ani experimentovat s jednotlivými čerstvými bylinami. Klasici zvolí jako já tymián (ono taky na zahradě teď nic jiného nenajdu), odvážlivci mohou vyzkoušet mátu, či šantu.

Na menší sklenici budete potřebovat:

labneh ze 2 velkých jogurtů 48 hodin vykapaný

100ml až 200ml oleje - olivového, nebo dle vlastní chuti třeba slunečnicového oleje

3 stroužky česneku nakrájené na jemné plátky

čerstvé bylinky dle vlastní chuti

pepř

Labneh musíte vyrobit s předstihem - jak na to naleznete zde. 

Na dno sklenice dáme několik plátků česneku, trochu tymiánu a zalijeme trochou oleje. Z labnehu tvarujeme malé kuličky o velikosti vlašského ořechu, které postupně vkládáme do sklenice. Průběžně přihazujeme plátky česneku, či snítku tymiánu či jiné bylinky, občas popepříme. Naplněnou sklenici dolijeme olejem tak, aby všechny kuličky byly pod hladinou. Uložíme do ledničky na týden, aby se chutě krásně prolnuly a servírujeme s čerstvým pečivem. 

Labneh...první zmínku o labnehu jsem slyšela v Simpsonových, kde je labneh součástí donášky jídla z  restaurace Dva chlapi z Kábulu. Labneh je typickou součástí libanonské i celé blízkovýchodní kuchyně. Různé formy "labnehu" nalezneme ale třeba i v indické nebo mexické kuchyni. 

Labneh je jednoduše řečeno jogurtový sýr a vyrobíte ho tak, že necháte odkapat jogurt. Nejraději k výrobě labnehu používám klasickou bílou holandii - tedy rovnou dvě velké. 

Jogurt nechávám odkapat přes mušelínové plátno - stejně dobře vám poslouží i třeba kuchyňská utěrka, nebo jiný kus plátna. 

Jogurt nechávám odkapávat od 6 do 72 hodin. Podle doby odkapávání variuje také jeho chuť a konzistence. 6 - 12 hodin odkapaný se používá třeba do tzatziky, nebo se dá servírovat na sladko s ovocem a medem. Déle odkapaný, který obsahuje méně syrovátky je o dost sušší a tradičně se nakládá spolu s kořením do olivového oleje.

Myslím, že už neexistuje nic jednoduššího. A nezapomeňte zužitkovat zbylou syrovátku - do chleba, či nějakého dobrého koláče.