Tortilly patří k základům mexické kuchyně, často se plní nejrůznějšími směsi zeleniny, salsy a sýru. Musím říct, že mne tortilly chutnají i jen tak pomazané máslem a lehce posolené jako příloha takřka k jakémukoliv jídlu. Pokud Vám nějaké zbydou – udělejte si z nich domácí nachos.

Květen a červen jsou pro mně jednoznačně měsíce rebarbory. Moc jsem si oblíbila kombinaci rebarbory a zázvoru, ať už ve formě marmelády nebo v koláči. Takže když jsem našla tenhle recept na rebarborové chutney na webu rhubarbfool.co.uk, bylo naprosto jasné, jak strávím večer. Původní recept je mírně upraven. 

Výsledkem je nasládlé lehce kořeněné chutney, které mohu doporučit k sýrům nebo třeba ke grilované zelenině. 

Připravte si: 

1 kg rebarbory

500 g červené cibule

500 g jablek

100g sušených meruněk

100 g datlí

1 lžíci vinného octa

510g hnědého cukru

2 lžičky soli

půl lžičky - chilli (milovníci pálivého přidají dle svého uvážení klidně více)

půl lžičky skořice

půl lžičky mletého hřebíčku

lžička sušeného zázvoru

Všechny suroviny omyjeme, nakrájíme a ve velkém hrnci přivedeme k varu. Necháme pomalu probublávat a vaříme na mírném ohni asi hodinu a půl. Celou dobu vaření hrnec kontrolujeme a nezapomeneme směs vždy promíchat. Ke konci vaření je směs už hodně hustá a tak raději od hrnce neodcházíme nikam daleko, aby se nám chutney nespálilo. Horké plníme do sklenic, které postavíme dnem nahoru a necháme vychladnout.

Přehled všech rebarborových receptů z mého blogu naleznete zde.

Chřest mám ráda, tedy pokud to není něco, co je mi servírované jako totálně rozblemcaná věc, která se rozpadá na taková zvláštní tvrdá vlákna. Často mám pocit, že si ze mne jednotlivé obchody dělají tak trochu legraci, když se mi snaží za padesát korun prodat pár stonků, které už jsou tak gumové, že bych na nich zvládla udělat uzel. Takže, když už se mi do ruky dostane nějaký lepší chřest, tak neváhám a kupuji, protože nikdy nevím, jestli se tato situace v tomto roce bude ještě opakovat. V minulém roce jsem zasadila chřest na zahradě, tak ještě musím pár let počkat, zda to přežije a pak už budu sklízet čerstvý svůj.

Jasně u mne vyhrává chřest zelený nad bílým, mám ho ráda jen tak rychle povařený nebo třeba zapečený se smetanovou omáčkou, na pizze, či ve slaném koláči. Dneska jsem vyzkoušela nový způsob přípravy - inspirovala jsem se receptem od pana Cuketky. A myslím, že mám nového favorita na způsob úpravy chřestu.

Chřest jsem podávala s domácí majonézou (recept níže)

svazek zeleného chřestu

trochu másla (cca 20g)

trochu soli

Chřest opláchneme a osušíme, dřevnaté konce odřízneme a použijeme třeba do zeleninového vývaru. Pánev, nebo gril rozpálíme na maximum. Chřest na sucho opékáme - osvědčilo se mi ho trochu na pánev přitlačit. Během chvilky na chřestu naskáčou malé černé puchýřky. Rozpuštěné máslo smícháné s trochou soli vlijeme do servírovací mísy, přidáme k němu chřest a dobře promícháme. Překryjeme potravinářskou folií a necháme několik minut odpočinout. 

Podáváme s domácí majonézou.

Domácí majonéza 

1 žloutek

1/2 lžičky dijonské hořčice

1/2 lžičky cukru

šťáva a kůra z půlky citronu

1/2 lžičky soli

trocha mletého pepře

olej (ideálně slunečnicový, nebo jiný dle chuti)

Žloutek vyšleháme s hořčicí, cukrem, citronovou šťávou a kůrou, solí a pepřem. Za stálého šlehání tenkým pramínkem přiléváme olej. Dokud nedosáhneme požadované hustoty - cca na jeden žloutek asi 70 ml oleje. Aby se majonéza nesrazila, měl by mít žloutek i olej pokojovou teplotu.